Domů
5.08.2011
Jsou děti na hraní?
V poslední době se objevuje celá řada aktuálních témat, zdánlivě spolu nesouvisejících, přesto s určitými styčnými body. O jednotlivých otázkách lze vést podrobnou diskusi. Ale než se budu věnovat jednotlivostem, pokusím se zobecnit základní téma, které spatřuji v pozadí všech těchto diskusí.
Předesílám, že jde pouze o volné úvahy, jimiž bych se nerada dotkla něčích citů; sama jsem z nich rozpačitá.
Již delší dobu je v české společnosti otevřená debata o domácích porodech. Lze očekávat její kulminaci, ať již v souvislosti s verdiktem v trestním řízení vedeném proti Ivaně Königsmarkové, nebo například při projednávání zákona o zdravotních službách.
Legislativní úpravou projde – vzhledem k poslední judikatuře – patrně také očkování. Bude nutné odpovědět na otázku, zda rodiče dítěte mají či nemají právo očkování odmítnout.
Čeká nás veřejná diskuse o náhradním mateřství, nejen v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku.
Velký soubor etických otázek přináší problematika asistované reprodukce. Praxe klopotně nalézá odpovědi na některé z nich, s jinými si neví rady.
Shledávám v tom všem řadu rozporností.
Velmi těžce se prosazuje teze, že debata o domácích porodech není debatou o rizicích či nerizicích těchto porodů, nýbrž o odpovědnosti jednotlivce, v tomto případě rodiče, za sebe a své dítě.
U očkování je totožný problém významně modifikován skutečností, že vysoká proočkovanost populace eliminuje šíření daných nemocí a chrání tedy částečně i ty jedince, kteří vakcinaci odmítnou z důvodu obav z rizik s ní spojených. I zde jde však primárně o otázku odpovědnosti; je škoda, když se debata začne utápět v margináliích typu zda se dítě může nakazit černým kašlem očkování navzdory.
Zajímavé je, že velká část těch, kdož pod praporem ochrany zdraví plamenně dští síru na nezodpovědné doma rodící ženy nebo odmítače očkování, naprosto bezstarostně souhlasí s instituty typu náhradní mateřství. Neplynou snad i z toho významná rizika, fyzická i psychická? Dopadající na dítě, jeho rodiče i „rodiče“?
Oplodnění in vitro je v povědomí veřejnosti postaveno téměř naroveň většího nákupu v supermarketu. Uvědomují si jeho nedostatečně informovaní zastánci, co vlastně znamená? Jak náročnou a zdraví ohrožující procedurou musí žena (a někdy též dárkyně vajíček) projít? Ptá se někdo na důsledky rozkolu genetického a „děložního“ rodičovství (při dárcovství pohlavních buněk) pro rodiče a děti?
Zvláštní. Zatímco tedy v případě domácích porodů a očkování klademe takový důraz na maximální (byť třeba zdánlivou) bezpečnost dětí i rodičů a snažíme se eliminovat naprosto všechna rizika, u dalekosáhlých manipulací typu asistovaná reprodukce tak opatrní zdaleka nejsme. Proč?
Zatímco matce, která chce porodit dítě doma, třeba proto, že takové prostředí ona sama pokládá za bezpečnější než nemocnici, kdekdo spílá, jsou ti samí lidé schopni schvalovat například umělé oplodnění osamělých žen. Což je pro dítě větší riziko narodit se doma, než vyrůstat v rodině bez otce?
Ale snad není správné takto uvažovat. Možná, že by se tyto problémy neměly spojovat v jeden celek? Nestojí každý z nich zvlášť, bez vztahu k ostatním? Nevím.
Pokud bych měla pojmenovat jejich společný základ, tuším, že by mohl tkvět v separaci práv od povinností.
Jakmile se otázka týká již narozeného dítěte, zdůrazňují se především povinnosti rodičů – starejte se o jeho bezpečnost, vyhněte se rizikům. Bezpečnost a riziko jsou to, co si většina společnosti s těmito pojmy spojuje, nikoliv to, co si pod tím představuje konkrétní rodič.
Když ale dojde na dospělé, máme především práva – každý má přece právo mít dítě. A pokud se toto právo nedaří naplnit přirozenou cestou, pak se zvolí cesta vědy. Nekritizuji to, mám pro to plné pochopení. Ale proč se na práva takto narozených dětí nehledí se stejnou opatrností, jako na práva těch, jež chceme chránit před údajně nezodpovědnými rodiči?
Na jednu stranu říkáme rodičům, že děti nejsou jejich hračky, že zájmy dětí mají přednost.
A na druhou stranu se chováme právě tak, jako by těmi hračkami byly. Pořizujeme si je na objednávku.
Říká se, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Jsem přesvědčená, že většina těch, kteří hledají řešení naznačených problémů, dobré úmysly nepochybně má.
Chceme, aby děti přicházely na svět v bezpečí a zdravé a aby matky při porodech neumíraly.
Chceme, aby děti i dospělí byli uchráněni nakažlivých nemocí.
Chceme, aby se ženy, které po mateřství touží, mohly matkami stát.
Ale neřítíme se při naplňování těchto dobrých úmyslů mimoděk do nějakého bioetického pekla? Do světa, kde vědeckými metodami děti „vyrobíme“ a potom je budeme stejně vědecky (a legislativně) chránit před jejich rodiči?
Neměli bychom šlápnout na brzdu a ubrat z plné rychlosti?
Komentáře
[1]
Mod.
Složitá témata:-)
Já bych snad jen připodotkla, že polovina dětí vyrústá v rodinách bez otců, a že by se tedy mělo patrně zakázat, aby se lidé s dětmi rozváděli, či dokonce opouštěli společnou domácnost:o)
Dále bych připodotkla, že spousta žen, které žádná in vitra nepotřebují, mají pro mateřství jedinou kvalifikaci, a to tu, že mají vagínu.
[2]
squire
Zrovna včera jsem na podobnou věc narazila:) Jdu si tak se sousedkou (19 let, dítě 9 měsíců) na procházce a debatujeme (jak jinak) o dětech a vzhledem k nedávné návštěvě mé sestry též o ní (27 let, hudebnice na volné noze a s poněkud divokým životem). Poznamenala jsem, jak byla unešená z neteře, až jí MÁLEM začaly tikat hodiny:-)) a sousedka povídá: "No jo, jenže na mimino, to by napřed musela přestat jezdit po celé Evropě, co..." a já opáčila "Tak hlavně by si musela najít nějakého chlapa na dýl jak na tři měsíce!" ... a v tu chvíli jsem zjistila, že sousedka vedle mě nechápe, proč by ženská toužící po dítěti jako podmínku k tomu měla zohledňovat, jestli má pro to dítě taky tátu. (Jo, sousedka je z rozvedené rodiny).
[3]
Chris
- WWW
Mod,
ano, jsou to hodně složitá témata, teď se jich nakupilo více, a já si říkám, že v těch úvahách pořád něco chybí...
Něco za tím, něco, co když si správně zodpovíme, tak už pak budeme vědět, jak odpovědět na ty jednotlivé otázky.
Bioetická teorie všeho:))
Asi respekt k životu a ke svobodě nebo něco takového by to mělo být:-?
Že hodně dětí vyrůstá v rodinách bez otců je pravda, ale není to argument k tomu, vyrábět v laboratořích další.
O tom, že by se rozvody s nezletilci měly ztížit, jsem přesvědčená a zmiňovali jsme to tady už mockrát.
Vím, jsou matky, které se pro to mateřství opravdu nenarodily a míjí se s tím. Ale těch je přece jenom menšina. I když vím, že máš před očima takový případ a není to zrovna pěkné podívání:(
[4]
Chris
- WWW
Squire,
to je příznačné pro dnešní dobu.
Na co muže, když chci dítě?
No, já už jsem to všechno pozapomínala, ale myslím, že jsem trochu podobně uvažovala taky, že jsem jednu dobu zvažovala, zda to mateřství pořešit sólově. A vždycky jsem skončila na tom, že asi nepoznám, kdy přišel správný čas na takový kompromis, a taky že je dost problém udělat to tak, aby se ublížilo co nejmíň (protože udělat to tak, aby se neublížilo nikomu, to je sci-fi).
Ale teda v devatenácti mne to fakt nenapadalo.
Ale u mne to nebylo z feministických důvodů:) Spíš jsem nechtěla už s nikým chodit a přece musíš s někým sto let chodit, než se vezmete:) Jestli si teda správně vzpomínám.
[5]
squire
Tak sto let ne:) Ale aspoň chvílu je to lepší, čistě podle zkušeností mého okolí. Já třeba na kluka potřebovala vždycky minimálně půl roku, než se "vybarvil", prostě než se přestal stavět lepší... s jedinou výjimkou, a to byl můj manžel, o tom jsem věděla, že si ho vezmu, po 10 minutách (a pak mi to trvalo dalších 6 let:-DDD)
Mám kamarádku, co s klukem chodila tři týdny a vzali se. Okamžitě taky otěhotněla. Dneska má čtyřletou holčičku a pořád kouká, jak by se jen mohla rozvést, jenže bez práce, bez příjmu... to jde těžko.
Někomu to "hop pod čepec" prostě vyjde, někomu ne. Četla jsem o případu pána, vdovce, co se chtěl znova oženit, aby nebyl sám. Dal si inzerát do seznamky. Přišla mu hromádka dopisů. Dal si ji před sebe, poprosil Boha o pomoc, namátkou vybral jeden dopis, otevřel ho a odepsal na něj. S tou paní se vzali a nikdy nelitoval, že ty ostatní dopisy neotevřel...
[6]
Evropanka [openID]
- WWW
Chris,
mě strašně baví,jak ty píšeš.
Správně tušíš, že ty věci spolu spouvisí dokonce velmi úzce.
Podle mě lidé v Česku stále nejsou ochotni přijmout odpovědnost za své jednání a v podstatě jim vyhovuje, když na sebe tuto roli bere stát - ačkoli tím přicházejí o možnost svobodného rozhodování.
[7]
Chris
- WWW
Squire,
tak to je hezký příběh:)
Jasně, že tři týdny je málo. Ale zase moc let je moc:) Já se zkrátka netajím tím, že nejsem příznivcem přechozených vztahů, i když je to prostě asi hodně individuální záležitost. Ale to je OT:)
Evropanko,
děkuji:)
Ta odpovědnost a svoboda rozhodování je u některých záležitostí jasná (očkování, DP), ale u jiných se ta správná cesta hledá dost těžce...
Já jen že o těchto tématech asi budu v brzké době psát, ale nechci se pak přistihnout při nějaké myšlenkové nekonzistenci, že v jednom případě to vyznívá tak a ve druhém přesně naopak, zkrátka chci to mít promyšlené...
[8]
Evropanka [openID]
- WWW
Chris,
toto téma je pro mě velmi důležité, takže se budu těšit, co napíšeš.
Možná více než problematika náhradního mateřství by mě v této souvislosti zajímala etická rovina interrupcí, kde je otázka zodpovědnosti (jednotlivce i společnosti) velmi namístě. Vzhledem k jejich četnosti bohužel platí i příměr s větším nákupem v supermarketu :-(
Pro děti jsou největším nebezpečím jejich rodiče.
[9]
Chris
- WWW
Evropanko,
zatím si to představuji asi takhle:
- článek o rozsudku Ternovszky v. Maďarsko (četla jsem ten rozsudek, ale kvůli článku se musí min. některé části přeložit a navíc hodně pečlivě:) - jestli to neudělal už někdo dřív, tak se do toho pustím),
- článek o rozsudku nad I.K., bude-li k němu třeba nějaký komentář,
- očkování - pořád čekám na zásadní legislativní nebo judikatorní počin (napsala jsem už kdysi toto:
http://www.christabel.bloguje.cz...
ale druhou část pořád ne, protože to zatím není rozhodnuto, takže až to nastane),
- náhradní mateřství - tam se to rozpadá na minimálně dvě témata: biologické (zanedbávané) a právní otázky a pak polemika s článkem v Bull. advokacie, který mne celkem vyšokoval,
- o IVF jsem psala tu:
http://www.christabel.bloguje.cz...
(diskuse se stočila mimo téma),
- a teď ten zákon o zdravotních službách, jedna čtenářka mne na to upozornila, ale ještě jsem to nestihla přečíst. Protože se dobře neorientuji v problematice poskytování zdravotních služeb z toho správního pohledu (kdo má jaké oprávnění) a ten zákon to navíc upravuje nově, zatím nevím, jak zasahuje návrh zákona do rozhodování o očkování a porodech, budu se na to muset podívat.
Interrupce - psala jsem o nich kdysi:
http://www.christabel.bloguje.cz...
Jenže to bylo na začátku, kdy jsem psala utajeně a o blogu nikdo nevěděl.
Teď už by to vzbudilo debatu, která by se zákonitě stočila jinam, a to si nepřeji.
Protože moje stanovisko je jasné, ale menšinové, a většina společnosti na potratech neshledává nic zvláštního, co stojí za přemýšlení, bohužel:(
Tématu "nové eugeniky" jsem se dotkla v tomto článku:
http://www.christabel.bloguje.cz...
[10]
Evropanka [openID]
- WWW
Chris,
je to místy smutné čtení.
Co se týče rozsudku Ternovszky v. Maďarsko, za přeložení se velmi přimlouvám, protože ačkoli jsem ho četla velmi podrobně a angličtina mi problémy nedělá, právník nejsem.
Rozhodně bude zajímavé jej konfrontovat s rozsudkem nad IK.
[11]
Liška
- Mail - WWW
Chris [9]
ad
"většina společnosti na potratech neshledává nic zvláštního, co stojí za přemýšlení, bohužel:( "
Jak to víš? Já si to nemyslím.
[12]
Christabel
- WWW
Liško,
většina - to je více než padesát procent.
Průzkum jsem žádný nečetla, ale je zřejmé, že odpůrci potratů jsou v ČR ve výrazné menšině.
A taky mne vždycky zarazí, jak potom ti zastánci automaticky ztotožňují odpůrce s křesťany. Což musí být člověk věřící, aby odsuzoval zabíjení dětí v děloze? Na to stačí být člověk, ne?
No ovšem s tímto názorem skutečně v menšině jsme. To není většinové mínění.
Jenže to většinové mínění se neoznačuje "pro zabíjení", ale "pro choice". Klasika - přejmenuj to a hned to vypadá líp a nemusíš si připadat tak hloupě.
To věděl už Goebbels a jemu podobní týpci.
[13]
Liška
- Mail - WWW
Když usuzuju podle sebe, tak "pro choice" neznamená jen jít na potrat. Znamená to uvážit, jaký výběr provedu, a rozhodnout se. na tom nevidím nic vyloženě pro-potratového.
Vidím v tom právě to uvažování a rozhodnutí. A to mi nepřipadá tak špatné.
[14]
Christabel
- WWW
LIško,
chápu, jak to myslíš, ale pro choice znamená, že schvaluješ, že si s nenarozenými dětmi můžeme dělat, co chceme, třeba je splachovat do záchoda.
Abych to upřesnila, já jsem s existencí této skupiny "pro choice" smířená. Jenom jsem ráda, že do ní nepatřím, protože to by znamenalo, že přitakávám něčemu, co je jednoznačně zlé.
Takže ano, klidně můžeš patřit do této skupiny, ale pak bych s klidným svědomím netvrdila, že jsem proti potratům. Choice může klidně znamenat i potrat.
Žádná skupina "jenom pro potraty" totiž neexistuje. Existují lidé, kteří jsou proti. A pak ti, kteří jsou pro choice.
[15]
Evropanka [openID]
- WWW
Liško,
doufám, že se do toho nějak nezamotám, ale co se toho výběru týče, tak je samozřejmě dobře, že žena tu volbu má. Problém je v tom, že její rozhodování není tak úplně objektivní, jelikož je ze strany lékařů mnohdy patrné, k jakému řešení se přiklánějí. Proč se mě lékař po zjištění těhotenství defaultně ptá: Chcete si to nechat?
[16]
Christabel
- WWW
15
A co teprve, když se zjistí v těhotenství nějaký problém.
Když dotyčná nechce na amnio, nebo dokonce když amnio vyjde špatně a ona nechce na potrat.
Některé maminky by mohly povyprávět:(
[17]
Liška
- Mail - WWW
Co se týče mě osobně, už jsem to asi říkala: já osobně bych na potrat nešla. A nešla bych ani na tu amnioc... jak se to jmenuje, ten odběr plodové vody. Nikdy. To vím na 100 % (a jestli někdy budu těhotná, tak mě to odmítnutí čeká, protože je mi teď 36). Považuuju to za neetické - i proto, že případná interrupce se realizuje v pokročilém stádiu, aley i z jiných důvodů - nepř.tím nehodlám stresovat svoje dítě ani sebe.
Že bych nešla na potrat, to vím na míň procent ( pokud ano,tak jedině hodně brzo po otěhotnění). Přece jen, kdoví,do jaké hrozné situace se kdy dostane... není to snadný.
nevím nic konkrétního o sdružní Pro choice. Ani si o nich nic zjišťovat nebudu, nechci, protože v našem státě to vůbec není nutný, asi je to určeno pro státy, kde je interrupce zcela nelegální, předpokládám. To by mělo jedině smysl, jinde ne.
Jen jse brala ten ázev jako směrodatný - Pro choice pro mě znamená volbu, ale ne větší pravděpodobnost než 50 %, že seněkdo uchýlí k interrupci. Představuju si Pro choice jako zvážení všech pro a proti pro matku, všech pro a proti pro dítě a taky všech pro a proti pro otce dítěte. Jiná cesta pro mě není, než zvážit to všechno. Jinak je to sviňárna.
[18]
Evropanka [openID]
- WWW
Takových tu bylo, co nechtěly na amnio, ale místo aby poslouchaly emotivní výkřiky:" Narodí se vám postižené dítě, to chcete? Budete se o TO starat? Dělejte, jak myslíte, ale je to nezodpovědné!", raději šly.
Mnoho z nich by dalo všechno za to, aby nemusely tímto dilematem procházet, a kdyby měly možnost skutečné informované volby, na potrat by nešly.
S tímto pragmatickým přístupem k potenciálně i fakticky defektním dětem a jejich systematickou selekcí není divu, že i ženy, které toto dilema nemají, na potrat jdou, prostě proto, že chtějí a vědí, že není nutno lékaře velmi přesvědčovat.
Důkaz pro to žádný předložit nemůžu, možná se pletu, ale prostě mám neodbytný dojem, že interrupce v Čechách jsou příliš snadno dostupné - a proto tak oblíbené.
[19]
squire
Někdy až příliš, příliš snadno dostupné. Kamarádka takto bryskně vyměnila doktora krátce po otěhotnění. V třiadvaceti se vdala, no trvalo to asi půl roku a už cupitala do ordinace. "Jste těhotná," oznámil jí doktor a... než se stačila nadechnout, aby zajásala, pokračoval doktor: "ale nebojte se, to vyplavíme!" a začal vypisovat jakýsi recept.
Kamarádka vydechla, nadechla se a řekla: "Pane doktore, ale já si to dítě chci nechat."
"Neblbněte," doktor na to, "bude to úplně v pohodě, je to ještě brzo."
Kamarádka se začala ocitat jak v Jiříkově vidění a znovu, dost už rezolutně, řekla: "Pane doktore, to těhotenství je plánované a chtěné. Nepotřebuji to vyplavit."
Načež jí doktor VYNADAL, že je blbá, že si v třiadvaceti ničí život děckem.
Už k němu nikdy nešla.
[20]
Liška
- Mail - WWW
19 squire,
no to je vrchol. Odporný.
[21]
squire
Liška: Taky jsem zírala. Mimochodem z toho "to vyplavíme" je dneska krásnej Kubíček, kluk jak buk, a jeho maminka šla za kmotru mé prvorozené, takže jí fakt věřím, že se ta historka opravdu tak stala a nepřehání. Jó, dochtoři só různí.
[22]
bbb
život děckem
„Načež jí doktor VYNADAL, že je blbá, že si v třiadvaceti ničí život děckem.“
Trestné to asi není, takový zlý přístup doktora. Ale snad by ho mohla lékařská komora posoudit - odsoudit. Nebo by ho nechali bez odezvy?
[23]
Mazel
Odsoudit? Proč? Copak něco zanedbal? Vždyť to s tou holkou myslel dobře...
Jde tu přece jen o shluk buněk (žejo, Christabel), součást těla matky.
K té amniocentéze mě napadla analogie, které se možná za pár let dočkáme: "Tak pani Vomáčková, musim vám bohužel sdělit, že vzhledem k věku/rodinné anamnéze/krevnímu vyšetření hrozí vaší matce s rizikem 0,5% nepříjemná nevyléčitelná degenerativní nemoc, což nám indikuje euthanázii. My jí teď provedeme takové vcelku šetrné neinvazivní vyšetření, které nám to buď potvrdí, nebo vyvrátí. Je tu jen v celku malé, 0,5 - 1% riziko, že následkem toho vyšetření vaše matka zemře..."
Přidání komentáře...